Vladislav II. Jagelonský (1471-1516), nejstarší syn polského krále Kazimíra IV. a Alžběty, dcery Albrechta II. Habsburského a Alžběty Lucemburské, tedy synovec Ladislava I. Pohrobka, byl zvolen roku 1471 českým králem na doporučení Jiřího I. Poděbradského. Až do roku 1490 však ovládal z Českých zemí pouze Čechy. Morava, Slezsko a Lužice zůstaly v moci Matyáše I. Korvína, který byl prohlášen českým králem již roku 1469. Teprve po Korvínově smrti v roce 1490 se Vladislav stal i králem uherským a České země byly opět sjednoceny. Za jeho slabé vlády vzrostla moc šlechty. Na základě své tradiční odpovědi na požadavky české šlechty získal přezdívku „král Dobře“. Díky druhému vrcholu těžby stříbra v Kutné Hoře nechal rozšířit královskou mincovnu a financoval velkolepé stavby, jako např. své dočasné sídlo Vlašský dvůr v Kutné Hoře, dostavbu chrámu sv. Barbory tamtéž či Vladislavský sál královského paláce na Pražském hradě. Na sklonku jeho vlády byla objevena bohaté stříbrná ložiska v Jáchymově v Krušných horách. Obnovil ražbu českých dukátů (naposledy Václav IV.), jako první však na nich nechal vyrazit postavu sv. Václava jako patrona české země. Dukát s letopočtem 1511 je navíc první českou datovanou mincí vůbec.