Od tolaru k dolaru

8. 9. 2021

 Podivuhodné české dědictví

Svět vděčí Čechům za mnohé výdobytky, vynálezy a objevy, které nezřídka považujeme za samozřejmost. Hromosvod, lodní šroub, krevní skupiny, genetika, kontaktní čočky, kostkový cukr či slovo robot – to vše je dílem našich důmyslných krajanů.

Je ale málo známým faktem, že jsme světu dali také jeho nejznámější a nejuznávanější měnu. Která to je? Přece dolar! Přestože dolar v posledních desetiletích ztratil trochu ze svého pověstného lesku, i nadále je skutečně globálním platidlem.

Podle statistiky Mezinárodního měnového fondu je přes 60 procent světových finančních rezerv drženo v amerických dolarech, 31 národů přijalo dolar za oficiální měnu a 66 zemí váže na dolar hodnotu svých vlastních měn. Dolar je coby platidlo akceptován třeba i v Severní Koreji nebo na Sibiři.

Někde v Texasu či na Novém Zélandu nejspíš nikdo netuší, že kořeny jejich proslulé měny sahají do horského městečka v malé zemi v srdci Evropy. Právě proto stojí za to, abychom si zapomenuté české dědictví, jehož historie se začala psát před pěti sty lety, připomněli…

 

Po stopách českého mincovnictví

České mincovnictví má více než tisíciletou tradici – naše země totiž neoplývala jenom medem a mlékem, ale také hojností stříbra. To dávným mincmistrům poskytovalo prostor pro umělecké vyjádření, které obdivujeme dodnes.

Peníze na našem území razili již starověcí Keltové, ale prvními mincemi českých panovníků se staly středověké denáry. V 10. století je zavedl kníže Boleslav I., zvaný Ukrutný. Ten sice vstoupil do dějin jako vrah svého bratra, svatého Václava, ale zároveň se stal zakladatelem silného českého státu.

Na přelomu 13. a 14. století se objevily legendární pražské groše, jejichž ražbu podnítil nález stříbrných ložisek v Kutné Hoře. Naše země tehdy, za vlády krále Václava II., patřila k nejbohatším a nejvyspělejším na světě a pražské groše si získaly oblibu i daleko za hranicemi království.

Ve 14. století Lucemburkové začali razit první české zlaté mince – florény a dukáty –, ale v první polovině 16. století se objevila nová stříbrná mince, která měla všechny své předchůdce hravě strčit do kapsy…

 

Poklad v Krušných horách

České království oplývalo bohatstvím stříbrné rudy, a bylo proto státem s neobyčejným významem pro celou Evropu. Naším nejstarším hornickým městem, kde se ve 13. století těžilo stříbro, byla Jihlava, jejíž slávu pak ve 14. století mnohonásobně překonala Kutná Hora.

Další nefalšovaná stříbrná horečka se rozpoutala, když bylo na začátku 16. století objeveno vydatné ložisko na západě Čech. Stříbrné balvany o hmotnosti až 100 kilogramů nalezené takřka pod povrchem zde nebyly ničím výjimečným.

Místem nálezu pohádkového bohatství byly Krušné hory. Toto pohoří nedostalo jméno proto, že by se místní obyvatelé trápili a soužili, ale podle speciální hornické procedury, která se užívala při dobývaní drahých kovů. Při takzvaném krušení se skála nejprve rozpálila, pak zchladila a nakonec pukla.

Veškeré stříbro objevené na české půdě patřilo českému králi, kterým byl v té době Ludvík Jagellonský. Bohatí měšťané ani šlechta ho však příliš nerespektovali. Vážně ho nebral ani rod Šliků, který vládl krušnohorskému panství…

 

Podnikavý rod Šliků

Původně měšťanská dynastie Šliků, která se díky své mimořádné podnikavosti vypracovala mezi šlechtickou smetánku, vstoupila do dějin na sklonku lucemburské éry.

Kašpar Šlik udělal v 15. století skvělou kariéru na císařském dvoře. Coby český a současně i říšský kancléř se významně zasloužil o přijetí Zikmunda Lucemburského za českého krále a v pohusitské době propojoval české prostředí s říšským.

Jako kancléř měl přístup k panovnickému pečetidlu a těsně před Zikmundovou smrtí, po níž bylo pečetidlo zničeno, si s jeho pomocí stačil vyrobit nepopsané originály panovnických listin. Na ty si pak on a jeho příbuzní mohli napsat prakticky cokoli. Dodnes proto není jisté, zda byly majetkové nároky Šliků v Krušných horách vůbec oprávněné.

Po objevení krušnohorského stříbra vycítil Štěpán Šlik, Kašparův prasynovec, mimořádnou příležitost k zisku. Z německé strany hor pozval investory, technology a zkušené horníky a roku 1512 zahájil těžbu. Přestože na to podle zákona neměl právo, vidina výdělku byla mnohonásobně silnější než strach z trestu od slabého jagellonského krále…

 

Čachry s českým stříbrem

Evropa lačnila po českém stříbru. Šlikové ho v Krušných horách vytěžili víc než dost, ale podle zákona ho nesměli vyvézt v surovém stavu. Vychytralí šlechtici si proto z dobytého stříbra začali razit své vlastní mince, a to na černo. Ty už zemi opustit mohly.

Opovážlivost Šliků neznala mezí. Nejenže si přisvojili stříbro, které patřilo králi, a razili z něj mince, na což neměli právo, ale navíc na nich vyobrazili znak své rodiny. Šlo o vůbec první mince, které nesly erb obyčejného šlechtického rodu, což bylo do té doby naprosto nemožné. Ve všech ostatních případech byly na mincích zemské znaky nebo erby vládnoucího rodu.

Přese všechno si lidé tyto „falešné“ mince rychle oblíbili. Na rozdíl od zákonných platidel, ve kterých se obsah stříbra po staletí záměrně snižoval, aby se panovníci obohatili, byly totiž skutečně ryzí. Jejich hmotnost čítala 29,33 g a obsah stříbra ve slitině činil 93,05 %. Pro představu – za takových 50 až 60 stříbrných mincí se dal tehdy pořídit kůň.

Není proto divu, že Šlikové nakonec pro své podnikání získali oficiální oprávnění od Zemského sněmu. Stalo se tak roku 1520 – před pěti sty lety…

 

Zrození jáchymovského tolaru

Krušnohorské městečko, kde probíhala ražba šlikovských mincí, se záhy stalo jedním z nejbohatších a nejlidnatějších českých sídel. Větší byla už jenom Praha, která měla tehdy 50 tisíc obyvatel.

Havíři své slavné sídlo pojmenovali po svatém Jáchymovi, dědečkovi Ježíše Krista – snad proto, aby nad nimi držel ochrannou ruku. Dnešní český Jáchymov byl v němčině známý jako Joachimsthal čili „Jáchymovo údolí“.

Zdejším mincím se říkalo německy „Joachimsthalerguldengrosch“ – v překladu „jáchymovský zlatníkový groš“. Neprakticky dlouhé a kostrbaté jméno se postupně zkracovalo – nejprve na „Joachmisthaler“, poté na „Thaler“ a nakonec na počeštěné „tolar“.

Než roku 1528 závistivý panovník Ferdinand I. Habsburský odebral Šlikům jejich právo razit mince, stihly se z jáchymovského stříbra vyrobit miliony tolarů. Většina z nich však byla v zemích, které neměly vlastní zdroje stříbra, roztavena a použita k ražbě cizích mincí. Původní šlikovské tolary jsou dnes proto velmi vzácné, žádané a ceněné…

 

Nový světový standard

S tím, jak se jáchymovské tolary valily do celé Evropy, se jejich původně lokální název začal užívat jako obecné označení pro všechny velké stříbrné mince vysoké ryzosti.

Úspěšný standard, který zavedli Šlikové, se pak kdekdo snažil napodobit. Z Maďarska známe zkomolený tallér, z Polska talar, z Řecka tàliro, z Itálie tallero, z Persie dare, z Islandu dalur a z Norska, Švédska, Dánska a Holandska daler. V Rusku byly zavedeny mince jefimky – i ty se jmenovaly podle svatého Jáchyma, který je v ruštině známý jako Jefim.

Na tolary nezanevřela ani jejich původní domovina. Císař Maxmilián II. Habsburský nechal razit takzvaný říšský tolar, který se ve Svaté říši římské používal od roku 1566. Po celá dvě století byl univerzálním platidlem platným na ohromném území – bez ohledu na národnost, jen s drobnými odchylkami v ražbě. Něco jako dnešní euromince.

Největšího úspěchu pak dosáhl tolar Marie Terezie, který se v 18. století stal nejrozšířenější stříbrnou mincí světa. Například v Etiopii se s ním neoficiálně platí dodnes. Prostě opravdu tvrdá měna z poctivého stříbra…

 

Zrození amerického dolaru

Díky rozmachu mezinárodního obchodu v 17. a 18. století se evropská platidla rozšířila do všech koutů světa. Holandskými mincemi, kterým se po vzoru tolarů říkalo dalery, se platilo například na Blízkém východě, v Indonésii, ale také v holandské kolonii v Novém světě, ze které se později stal New York.

V původních třinácti britských koloniích, které se osamostatnily a daly vzniknout Spojeným státům americkým, pak obíhala řada rozličných mincí – nejen holandských, ale také španělských, které měly podobnou hmotnost a tvar. Lidé všechny tyto mince začali nazývat stejně, a tak se zrodilo jméno americké měny, jak ho známe dnes. Holandská výslovnost slova daler je totiž nápadně podobná anglické výslovnosti slova dolar.

První opravdová americká dolarová mince vznikla v roce 1794 a od svého českého prapředka si vypůjčila nejen jméno, ale také váhu a ryzost použitého stříbra.

Není bez zajímavosti, že jeden z dochovaných exemplářů prvního amerického dolaru byl v roce 2013 vydražen za ohromujících 10 milionů dolarů. To z této vzácné mince učinilo nejdražší peníz světa…

 

Zapomenutý rodokmen

Od doby, kdy se u nás začaly razit jáchymovské tolary, ze kterých shodou okolností vznikly americké dolary, uplynulo půl tisíciletí. Svět bohužel na horské městečko, kde se tento příběh začal psát, zapomněl.

Stejně tak jsme zapomněli my sami. Zatímco v době největší slávy okolo roku 1520 žilo v Jáchymově na 18 tisíc horníků a mincířů, dnes má město pouhých 2 500 obyvatel.

Američtí turisté, kteří do Jáchymova čirou náhodou zavítají, jsou místní historií zaskočeni. Potvrzují, že kdyby jejich spoluobčané věděli, kde vznikl dolar, přijedou jich do Čech celé zástupy.

Naštěstí se blýská na lepší časy. V roce 2019 byla celá oblast zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Stovky let těžby a zpracování rud – od stříbrné po uranovou – proměnily Krušnohoří v jedinečnou hornickou krajinu. Hustá síť horních měst s rozličnými památkami, které se nacházejí nad zemí i pod ní, je dokladem obrovského historického vlivu regionu, odkud se do celého světa šířily inovace v hornictví, hutnictví i mincovnictví…

 

Kruh se uzavírá

K odkazu jáchymovských mincmistrů se hrdě hlásí Česká mincovna. Ta je dnes jedinou opravdovou mincovnou v České republice, která má právo razit mince. Sídlo společnosti se, podobně jako v případě starobylé jáchymovské mincovny, nachází v horách – nikoli Krušných, ale Jizerských –, a to v Jablonci nad Nisou.

Česká mincovna vznikla po rozdělení Československa a za více než čtvrt století své existence vyrazila přes 3 miliardy mincí. Pro Českou národní banku vyrábí veškeré kovové oběživo, které Čechům cinká v kapsách, tj. 1, 2, 5, 10, 20 a 50Kč mince, ale také všechny pamětní mince z drahých kovů.

Je příhodné, že vedle mincí s nominální hodnotou v korunách se v České mincovně razí i dolarové mince. Společnosti se podařilo získat licenci na produkci novozélandských, fidžijských či samojských dolarů, kterou využívá zejména při výrobě svých vlastních investičních mincí ze zlata a stříbra. Do těchto takzvaných Českých lvů můžete své finanční prostředky uložit i vy – chytře a spolehlivě.

Po pěti stoletích se tak kruh uzavřel a dolary se vrátily tam, odkud vzešly…

 

Investice s příběhem

Zbrusu nová investiční mince České mincovny, která připomíná, jak se z českého tolaru stal americký dolar, je chytrým a stylovým prostředkem uložení finančních prostředků do drahého kovu.

Zatímco reverzní strana je věnována nejkrásnějším jáchymovským tolarům z roku 1526, na averzní straně jsou vyobrazeny první americké dolary z roku 1794.

Česká mincovna
Loading...