Karel VI. císař (1711–1740) jako uherský a španělský král Karel III., jako český král Karel II. Mladší syn císaře Leopolda I. byl od roku 1699 proklamován jako následník posledního španělského Habsburka Karla II. (1665–1700). Boje o španělské dědictví skončily roku 1711 náhlou smrtí bratra Josefa I. (1705–1711). Obava velmocí z koncentrace moci obou habsburských větví v jedněch rukou donutila Karla k rezignaci na španělské dědictví výměnou za rozsáhlá území v Itálii. Za Karla VI. tak habsburské středoevropské soustátí dosáhlo největšího územního rozsahu. Jeho smrtí 20. 10. 1740 vymřela habsburská dynastie po meči. Poslední habsburský dukát z roku 1740 nese v opise nejrozsáhlejší výčet evropských královských titulů jednoho panovníka: Karel VI. z boží milosti římský císař vždy rozmnožitel říše, německý, španělský, uherský a český král / arcivévoda rakouský, vévoda burgundský a hrabě tyrolský 1740.