Haléř, nebo také halíř, je naší nejnižší měnovou jednotkou. Jeho historie sahá až do 13. století, kdy byl ražen ve Švábsku, ve městě Hall am Kocher, od něhož se odvodil latinský název denarius hallenses, německy häller. V českých zemích, kde se objevil ve 2. polovině 14. století, se mu pak začalo říkat haléř. Tehdy měl ještě podobu stříbrné jednostranné mince. Ražba byla poté obnovena za Ferdinanda I. a později znovu za Marie Terezie, tehdy již v mědi. Po reformě Františka Josefa I. roku 1892 se haléř stává nejmenším nominálem měny. Rozpad Rakousko-Uherska a vznik republiky přinesl jako platidlo korunu, která se dělila na 100 haléřů. Haléřové mince byly historicky raženy v osmi nominálech – 1, 2, 3, 5, 10, 20, 25 a 50 haléřů. Poslední z nich, padesátihaléř ze slitiny hliníku a hořčíku, byl stažen z oběhu v srpnu roku 2008.

V 70. a 80. letech, počínaje rokem 1972, oběžné haléře postupně získaly novou grafickou podobu a také menší rozměry. Mince vždy nesly číselné označení hodnoty, písmeno „h“ a pěticípou hvězdu. Písmeno „D“ na reverzech haléřů identifikuje autora série – sochaře, medailéra a řezbáře Františka Davida, který se narodil roku 1913 v Buchlovicích a zemřel v roce 2002 ve Slaném.

Česká mincovna připomíná jeho mistrovský um mimořádnou sadou replik mincí s nominální hodnotou 5, 10, 20 a 50 haléřů z ryzího zlata. Repliky jsou uloženy v luxusní dřevěné etuji a doplňuje je zlatá portrétní medaile věnovaná Františku Davidovi z dílny Jaroslava Bejvla. Emise je striktně limitována pouhými 50 kusy – součástí je číslovaný grafický list a certifikát pravosti. Krásná sonda do historie československé numismatiky představuje unikátní přírůstek do vytříbených sběratelských kolekcí!