Hokejové legendy razily v mincovně své portréty do zlata a stříbra

Ve čtvrtek 8. října přijeli do jablonecké České mincovny, a.s., dva významní sportovci, zlatý a stříbrný olympionik. Jsou posledními ze skupiny 14 hokejistů, kterým mincovna věnovala cyklus zlatých a stříbrných mincí. Osobně si v doprovodu vedení společnosti oba vyrazili mince ze stříbra.

Poslední dvě mince z cyklu Legendy československého hokeje jsou tentokrát věnovány Jiřímu Holečkovi a Martinu Ručinskému. Tento cyklus není jen oslavou jediného úspěchu a vzpomínkou na zlaté hochy z Nagana  – po bok olympioniků se řadí jejich slavní předchůdci, kteří kouzlili s hokejkou v 60. a 70. letech a rovněž šířili dobré jméno československého sportu po celém světě. V celém cyklu jsou už zastoupeni: Ivan Hlinka, Milan Nový, Dominik Hašek, Vladimír Martinec, Jaroslav Pouzar, Jiří Šlégr, Vladimír Růžička, Pavel Patera, František Pospíšil, Jan Suchý, David Moravec, Jaromír Jágr.

Předposlední zlatá a stříbrná mince České mincovny, a.s., z cyklu Legendy československého hokeje je věnována Jiřímu Holečkovi. Česká mincovna, a.s., emituje minci v počtu 500 kusů ve stříbře o průměru 40 mm s váhou 29 gramů, a také 200 kusů s váhou čtvrt trojské unce ryzího zlata, obě v kvalitě proof. Autorem je Mgr. Petr Horák. Na reverzní stranu mince umístil medailér Mgr. Petr Horák dobový portrét brankáře, který doplnil jeho jménem, číslem reprezentačního dresu a největšími úspěchy: JIŘÍ HOLEČEK – 2 – INNSBRUCK 1976 (stříbrná medaile ze zimních olympijských her) – MISTR SVĚTA 1972 1976 1977 – ČLEN SÍNĚ SLÁVY IIHF A ČS HOKEJE. Kompozici reverzu dotváří charakteristická laminátová maska gólmana.

Jiří Holeček nad svou fotografií v kronice České mincovny, a.s., zavzpomínal, že do osmnácti let ještě chytal bez masky. „Tentokrát byl ale ten můj portrét sejmut o hodně příjemněji,“ usmíval se stále vitální muž s odkazem na spolupráci s autorem návrhu. „Tehdy mi totiž oplácali obličej zubařskou sádrou, která rychle schne, a podle ní pak vyrobili masku z pryskyřice,“ vysvětlil.

Holeček prý už jako malý kluk věděl, že naše národní mužstvo získalo poslední zlaté medaile v roce 1949. „A jak jsem pomalu dorůstal, říkal jsem si, že kdyby se mi povedlo za to národní mužstvo hrát, že by bylo krásné, kdyby zrovna ta naše generace tu zlatou medaili získala. No, a nakonec se to povedlo,“ vzpomíná Jiří Holeček. Titul mistrů světa jsme tehdy nezískali jednou, ale hned třikrát a vrchovatou měrou k tomu přispěl právě brankář známý jako „Fakír“. „Má přezdívka vznikla v Jihlavě, při výběru na vojnu. Byl jsem ze všech nejhubenější, vážil jsem šedesát kilo. Spoluhráči říkali, že se v bráně kroutím jako had a že mi chybí jen fakírská píšťalka. Začali na mě volat »fakíre, běž do brány« a já na to slyšel,“ vypráví s úsměvem gólman. Protivníky deptal nejen bleskovým postřehem a neuvěřitelnou uvolněností v kloubech, ale také kousavými poznámkami: „Počkej, co ti řeknou doma v Moskvě, až zase prohrajete…“

Sám autor návrhu míní, že tentokrát šlo opravu o krásnou práci. „Roky 72, 76 a 77 se prostě nedají zapomenout. Seděli jsme u televize a sledovali zápasy. Samozřejmě ty nejzajímavější byly s Rusama,“ vysvětluje kontext Mgr. Petr Horák s tím, že kolem Holečka a Ručinského byly dvě generace, které proslavily český hokej celosvětově. Petr Horák je mimo jiné také autorem titulárních medailí, které Česká mincovna připravovala na Mistrovství světa v hokeji v roce 2004.

Cyklus Legendy československého hokeje se loučí a posledním „zlatým hochem“ z Nagana, kterému vzdává hold zlatá a stříbrná mince České mincovny, a.s., je Martin Ručinský. Česká mincovna, a.s., emituje minci v počtu 500 kusů ve stříbře o průměru 40 mm s váhou 29 gramů, a také 200 kusů s váhou čtvrt trojské unce ryzího zlata, obě v kvalitě proof.  Akademický sochař Zbyněk Fojtů umístil na reverzní stranu mince charismatický portrét Martina Ručinského z doby triumfu v Naganu. „Pokud je člověk vyražený na minci, tak je zřejmé, že asi něco dělal v životě dobře a je to celoživotní ocenění toho, co hokeji dal,“ uvedl na slavnostní ražbě zlatý olympionik s tím, že se mu velmi dobře spolupracovalo i s autorem návrhu, kdy si vybral ze tří předložených.

Rychlé nohy a přesné střely získaly „Růčovi“ dvě olympijské medaile – zlato z Nagana 1998 a bronz z Turína 2006 – a tři zlaté medaile z mistrovství světa v letech 1999, 2001 a 2005. V průběhu dlouholeté kariéry v NHL pomohl Martin Ručinský k úspěchu sedmi týmům. Jeho osudem však byl český Litvínov. „Když mi bylo asi pět let, tak už tenkrát jsem byl do hokeje blázen, protože Litvínov byl hokejové město a já chtěl strašně na led. Tátu jsem svým způsobem přemluvil, aby mi opatřil nějaké brusle. Ani se mnou nešel na led. Jen mě přehodil přes mantinel a nechal mě být,“ vzpomíná s úsměvem hokejista. „O necelých čtyřicet let později jsem na tom samém místě stál s pohárem pro vítěze extraligy (sezóna 2014/2015) – s pohárem, o který se marně snažily generace a generace zdejších kluků. Najednou jsem začal cítit, že se ziskem poháru už mi odchází motivace, že už se nemám za čím hnát. Nikdy si nepřestanu vážit toho, že pro mě měl osud schovanou tuhle tečku,“ dodává Ručinský, který s hokejem skončil na samém vrcholu a který byl v roce 2019 uveden do Síně slávy českého hokeje.

„Završili jsme sportovní cyklus věnovaný legendám hokeje. Byla to pro nás velmi krásná práce s řadou emotivních setkání s jednotlivými aktéry,“ uzavřel slavnostní ražbu obchodní ředitel České mincovny, a.s., Aleš Brix. „Sportovci jsou ale pro Českou mincovnu, a.s., velkým tématem a v budoucnu je rozhodně nevynecháme. Koho a jaký sport připravujeme však v tomto momentě nemůže zveřejnit a pro sběratele si to necháme jako převapení,“ doplnila Lenka Klimentová, mluvčí České mincovny, a.s.