Jiří Hanuš, DiS.

Co vás přivedlo k práci na mincích a medailích?

Začalo to tím, že máma pořád říkala, ať si najdu něco pořádného. Poté jsem na střední potkal kamaráda Asamata a rozhodl jsem se, že si najdu „obětního beránka“, kterého budu kopírovat do konce života. Tím jsem si ulehčil cestu a nemusel jsem vymýšlet, co chci dělat. Prostě jsem si řekl, že budu dělat přesně to, co Asamat. Zatím to docela funguje.

Pamatujete si na svou první realizaci pro Českou mincovnu?

Ano, to bylo ještě na jablonecké VOŠce. Nevěděl jsem, co dělat, a hlavně se mi nic dělat nechtělo, tak jsem navrhl univerzální pamětní medaili jen s písmenky a číslicemi. Žádné modelování, žádná dřina. A mincovna ji vydala. Takže moje první oficiální medaile vlastně vznikla z čisté lenosti.

Dokážete spočítat, kolik mincí a medailí vzniklo pod vašima rukama?

Zatím jich je asi osm. Zvládám to počítat, protože mám prsty na rukou, a kdyby náhodou přibylo více realizací, mám v záloze ještě prsty na nohou. Dokud si nemusím půjčovat prsty od kamarádů, jsem v pohodě.

Která zakázka od České mincovny vás potěšila nejvíce? Na kterou nejraději vzpomínáte?

Nejvíce mi v paměti utkvěla zakázka na minci s motivem Lidic a Ležáků – silné a smutné téma, které ve mně rezonuje dodnes. Ale každé téma má něco do sebe a každá zakázka je něčím jedinečná. Vždycky se snažím, aby návrh měl svůj příběh a něco, co lidi osloví.

Jaká tematika je vám nejbližší?

Vždycky, když se snažím přijít na to, jaká tematika je mi nejbližší, skončím na Instagramu a zapomenu, co jsem vlastně řešil. Takže asi ta, která mě co nejméně odvede k prokrastinaci!

Jak hledáte inspiraci pro svou tvorbu? Kde nejraději tvoříte?

Inspiraci čerpám z filmů, seriálů, deskových her a her od Nintenda. Nejraději tvořím ve svém ateliéru u stolu, pod stolem, ale občas si vezmu tablet do postele a tvořím vleže v posteli, dokud se neprobudím.

Máte nějaký tajný sen – něco, čeho chcete dosáhnout a co považujete za vrchol v kariéře medailéra?

Mým tajným snem je vytlačit všechny ostatní tvůrce z prvních příček soutěží České národní banky a zajistit, že veškeré odměny budu získávat jen já. Tím bych zastavil stálý finanční příjem všem ostatním, a nechal si tak všechno jenom pro sebe. Až se mi to povede, budu moct konečně přestat být medailérem – nebo možná ne…

2025