Sedmá stříbrná medaile České mincovny ze slovenského cyklu, který zve k rozjímání o událostech, jimiž bylo poznamenáno neposkvrněné srdce Panny Marie Sedmibolestné, připomíná Ježíšův pohřeb.

Ježíšovo tělo leželo v Mariině klíně. Přála si ho k sobě tisknout navěky, ale nebylo času nazbyt. Blížil se totiž soumrak a s ním sabat – nejdůležitější židovský svátek, při kterém měly ustat veškeré práce. Do té doby musel být Kristus pohřben. Pohřeb byl sice uspěchaný, ale zato hodný krále. Josef z Arimatie koupil čisté jemné plátno a poskytl svou hrobku – panenskou kryptu vytesanou do nedaleké skály, která dosud nebyla použita. Další z Ježíšových věrných, Nikodém, přinesl celých sto liber vzácné myrhy a aloe. Podle židovského pohřebního zvyku bylo Kristovo tělo zabaleno do pruhů plátna. Marie, která svého syna nespočetněkrát zavinula v dětství, se tohoto úkolu zhostila i teď. V pečlivé činnosti nacházela alespoň malou útěchu. Přítomným stékaly po tvářích slzy – od štiplavého kouře pochodní a pronikavé vůně pohřebního koření, ale především to byly slzy smutku. Čas se nachýlil. Nabalzamování těla muselo počkat, až skončí sabat. U vchodu do hrobky, který byl uzavřen velkým kamenem, stála Marie – tichá a bez hnutí, plná bolesti z odloučení od milovaného člověka. Už neměla jeho tělo, pro které by mohla truchlit, ale pořád měla naději. Věděla, že pro toho, kdo věří, je smrt pouhým začátkem. Po sabatu byla hrobka otevřena, ale Ježíšovi blízcí, kteří chtěli tělo namazat mastmi, zjistili, že zmizelo. Po sedmi bolestech se Marie dočkala radosti – její syn vstal z mrtvých…

Na averzní straně pamětní medaile, která je dílem medailéra Davida Kružliaka, je zvěčněna scéna Ježíšova pohřbu. Marie přihlíží tomu, jak je bezvládné tělo jejího syna vkládáno do hrobu. Reverzní straně, která je společná celému cyklu, pak vévodí bysta Panny Marie. Jejích sedm bolestí je vyjádřeno prostřednictvím srdce probodnutého sedmi meči.

Nedílnou součástí medaile je brožura, která slovem a obrazem připomíná kapitolu ze života Panny Marie Sedmibolestné.