V desáté zlaté medaili České mincovny z autorského cyklu Karla Zemana s názvem Dějiny válečnictví se zrcadlí fascinující životní příběh vojevůdce Ruprechta Falckého.

Syn „zimního krále“ Fridricha Falckého se sice narodil v Praze, ale když mu bylo pouhých jedenáct měsíců, musela jeho protestantská rodina po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchnout do holandského exilu. Tam z Ruprechta vyrostl mimořádně inteligentní, pohledný a schopný muž. Dvoumetrový šlechtic nejprve sloužil v holandské armádě, kde získal pověst neohroženého bojovníka. Ve snaze dobýt zpět falcké dědictví pak vytáhl proti Svaté říši římské a jako velitel jezdeckého pluku slavil své první úspěchy. Byl však zajat a po tři roky odolával nabídkám Ferdinanda III., aby se stal jeho spojencem. Habsburský císař cenného vězně propustil jen pod podmínkou, že už proti němu nikdy nepozvedne zbraň. Zatímco kontinent stravovala třicetiletá válka, v Anglii vrcholil spor mezi parlamentem a králem Karlem I. – Ruprechtovým strýcem. Konflikt přerostl v občanskou válku a Ruprecht se do ní rozhodl zapojit. Král mu udělil hodnost generála jezdectva, což se ukázalo jako šťastné rozhodnutí. Parlamentariáni Olivera Cromwella byli tryskovými útoky falckého prince zcela zaskočeni a v nejednom případě rozdrceni. Přesto se válka pro roajalisty nevyvíjela dobře. Ruprecht, jehož rady Karel I. vytrvale ignoroval, vyhodnotil boj jako ztracený a odešel do Francie, kde se stal generálem „krále slunce“ Ludvíka XIV. Přesto svému strýci znovu vyrazil na pomoc. Z kavaleristy se stal admirálem, ale ani jeho brilantní korzárské výpady nedokázaly zabránit králově popravě. Mstící se Ruprecht pak od Středomoří po Karibik plenil anglické lodě. Oddechu se Ruprecht dočkal až poté, co jeho rodina získala zpět Rýnskou Falc. Falcký princ tehdy konečně vstoupil do služeb Ferdinanda III. Situace se změnila také v Anglii, kde se vlády opět chopil Ruprechtův příbuzný. Král Karel II. svého bratrance velkoryse přijal a udělil mu titul vévody z Cumberlandu. Ruprecht zůstal vojákem a vyznamenal se v námořních bitvách s Nizozemci, ale konečně měl čas i na své četné mírumilovné zájmy. Neohrožený válečník pak vstoupil do dějin jako vědec, podnikatel, vynálezce a umělec.

Averzní strana medaile předkládá portrét mladého Ruprechta Falckého a vyobrazení chrámu sv. Víta, ve kterém byl princ pokřtěn. Dvojice havranů evokuje dobu plnou smrti a utrpení. Jeden z opeřenců klove do znaku zemí Koruny české, jehož součástí jsou znaky Horní a Dolní Lužice, o něž v důsledku bitvy na Bílé hoře a následující války naše země přišla. „Reverzní stranu medaile rozděluje kolana Podvazkového řádu, jehož byl Ruprecht nositelem. Jezdecká bitva v dolní části připomíná princovy úspěchy z doby, kdy byl velitelem kavalerie. V horní části je zase vzpomenut triumf na moři – v bitvě u Lowestoftu admirál Ruprecht zvítězil jako velitel jedné ze tří anglických eskader,“ vysvětluje akademický malíř Karel Zeman.

Emisní náklad zlaté medaile je limitován pouhými 100 kusy. Každá medaile je ručně číslována na hraně a doplněna speciálním certifikátem pravosti, který obsahuje průvodní slovo autora a historický text.

Poznámka: Karel Zeman se rozhodl pozměnit emisní plán cyklu Dějiny válečnictví. Aktuálně se můžete těšit na medaile v tomto pořadí: 10. Ruprecht Falcký, 11. Zikmund Lucemburský, 12. Bitva na řece Trebia