MgA. Josef Oplištil

12. 6. 2020

 

Váš život je úzce spojený s jabloneckou uměleckou školou. Byl jste jedním z prvních absolventů medailérské vyšší odborné školy a později jste se sám stal mentorem mladých umělců. Když se podíváte na možnosti uplatnění studentů tehdy a dnes, řekl byste, že se něco změnilo?

Vzpomínám si, jak bylo během mého studia na VOŠ vzácností, když jsme se jako studenti setkali s reálnou zakázkou přímo ve výuce. Jediným způsobem, jak tehdy na sebe mohl mladý medailér upozornit, byla účast ve veřejných soutěžích na pamětní mince vypisovaných Českou národní bankou. Dnes je situace v tomto ohledu pro studenty naší školy daleko jednodušší. Právě díky České mincovně dostávají studenti jablonecké VOŠ již během studia pravidelně možnost realizovat reálná zadání, a tak na sebe upozornit potenciálního zaměstnavatele nebo následně získávat externí zakázky. Myslím, že díky této spolupráci našla řada našich studentů a absolventů uplatnění v České mincovně a v dalších firmách.

V České mincovně jste známý jako perfekcionista. Čím je pro vás medailérské řemeslo a umění jako takové? Je těžké ho skloubit s povoláním pedagoga?

Ano, ano (smích). Sebekriticky musím potvrdit, že jsem perfekcionista. Tímto perfekcionismem jsem nejvíc postižený v momentě, kdy mě napadne z mého pohledu neotřelé výtvarné řešení návrhu mince nebo medaile. V takové chvíli mám téměř tunelové vidění, kdy na konci tunelu je zhmotnění tohoto nápadu, pro jehož zdárné dokončení jsem ochotný udělat ledacos. Medailérské řemeslo a výtvarné umění obecně je pro mne především o realizaci osobních vizí, druhem neverbální komunikace, kdy je adresátem všeho snažení citlivý a vnímavý divák. Sladit dohromady výtvarnou dráhu s dráhou pedagoga je pak vždy o určitém kompromisu. To, jak se mi toto skloubení podařilo, ukáže až čas, a to, jak se mi to daří, by nejlépe uměli zhodnotit mí studenti a absolventi. Bojím se ale, že by o mně řekli, že jsem i v tomto ohledu perfekcionista (smích).

Jste rodinně založený. Je pravda, že se vaše manželka podílí na některých vašich výtvarných návrzích?

Moje žena Lucie je vždy prvním kritikem každé mé práce. Výraz její tváře, když jí poprvé prezentuji jakoukoli svou rozdělanou práci, mi řekne více než tisíc slov. To pak hned vím, jak dobře se mi můj nápad povedlo vyjádřit. Naše spolupráce tím ale nekončí. Lucka se během let naučila řadu operací a kroků v procesu realizace kresebného návrhu a sádrového modelu mince, takže to u nás doma někdy připomíná manufakturu. Myslím, že jsme efektivní tým.

Váš otec pracoval v zemědělství, takže jste se nepotatil. Přál byste si, aby vaše ratolesti kráčely ve vašich stopách?

Někdy na podobnou otázku odpovídám tak, že moje děti mají samozřejmě úplnou svobodu zvolit si, zda budou sochaři, nebo malíři (smích). Ale vážně. Můj názor se v tomto ohledu mění a musím říci, že mě formuje moje pedagogická zkušenost. Občas totiž ve škole vidím velký rozdíl mezi tím, když se někdo v medailérství najde, a mezi někým, kdo zjistí, že to pro něj není. Takový člověk se pak studiem tohoto oboru trápí. Proto si především přeji, aby moje děti dělaly to, co je bude bavit a naplňovat.

A co vaše další děti – studenti? Jejich úspěchy, například v soutěžích České národní banky, vždy s hrdostí představujete veřejnosti, ale nepanuje mezi vámi profesionální rivalita? Nevnímáte je jako konkurenci?

Úspěchy našich studentů a absolventů mě a mé kolegy opravdu těší a jsme na ně hrdí. Za sebe řeknu, že je pro mě velice obohacující sledovat práci studentů a absolventů, způsob jejich výtvarného myšlení a to, jak se posouvají a zrají. A ano, myslím, že mezi námi panuje jistý druh rivality. Je to ale takové to přátelské, zdravé soupeření. Někdy se přistihnu při úvaze o tom, kdo koho vlastně víc naučil – zdali já studenty, nebo oni mě.

Jste autorem řady nápaditých realizací pro Českou národní banku, ale vaše mince obohacují také portfolio České mincovny. V jubilejním roce 2018 jste připravil čtyřdílnou minisérii věnovanou převratným letopočtům 1918, 1938, 1948 a 1968. Namísto dobových scén jste zvolil elegantní symboliku měnícího se českého lva. Preferujete abstraktní výjevy, realistickou modelaci nebo záleží na tématu?

Herci říkají, že není malých rolí. Já tento princip vidím podobně a vztahuji ho i na medailérství. To ovlivňuje můj přístup ke každému tématu. Jakékoli téma nabízí šanci na vznik hodnotné realizace. Proto ani nepreferuji žádný konkrétní způsob modelace – každé téma vyžaduje nejprve nápad, pro který následně hledám odpovídající způsob zpracování. Práce na minisérii Převratné osmičky pro mne byla velkou výzvou, která vyžadovala ztvárnění podstaty čtyř velice složitých období v historii naší země. Když jsem si načítal informace o každé události, bylo mi jasné, že pokaždé šlo o jiný kontext a o jiné dobové okolnosti. Společným jmenovatelem těchto událostí však bylo to, že se všechny udály naší republice, jež má za symbol lva. Za prvních sto let republiky se českému lvu stalo mnohé a každá z těchto událostí českého lva a jeho suverenitu významně ovlivnila a změnila. Doufám, že výsledek mého snažení srozumitelně vypráví právě o těchto změnách.

Česká mincovna letos oslavila 25 let existence. Co byste jí popřál do budoucna?

Za čtvrt stolení urazila Česká mincovna kus cesty a myslím, že má být po právu na co hrdá. Přeji České mincovně i nadále mnoho spokojených zákazníků a mnoho povedených realizací mincí a medailí. Osobně budu považovat za čest, když v budoucnu budu moci být pod některými realizacemi autorsky podepsán.

 

2018

Česká mincovna
Loading...