Mgr. Petr Horák

Jan Vízek ve svých memoárech zavzpomínal, s jakým nadšením jste přijal možnost vytvořit oficiální medaile Mezinárodní federace ledního hokeje IIHF pro vítěze mistrovství světa, které se konalo v Praze. Zpracoval jste také bezpočet pamětních mincí a medailí, na kterých jste zachytil olympijské okamžiky nebo fotbalové a hokejové legendy. Je vám sportovní tematika blízká?

Musím přiznat, že je těžké hovořit sám o sobě. Když už se k tomu ale někdy donutím, bývá to hodně obšírné. Za to se předem omlouvám. Protože tento rozhovor začíná připomenutím Jana Vízka, musím zmínit své úplné začátky a tím poděkovat třem klíčovým lidem, kteří mi hodně pomohli. Prvním z nich byl právě Jan Vízek, zakladatel České mincovny, se kterým jsem začal spolupracovat brzy po vzniku společnosti. Pomohla mi k tomu první realizace v soutěži České národní banky na minci s tématem Pavla Josefa Šafaříka. Do této soutěže mě uvrtal tehdejší ředitel SUPŠ a VOŠ v Jablonci nad Nisou Jiří Dostál – druhá významná osobnost, která je spjatá se vznikem Mincovny. Vyzval mě ke spolupráci na medaili, která byla určená pro ČSOB, a díky tomu jsem dostal příležitost seznámit se s třetí významnou osobností – tehdejší ředitelkou pobočky ČSOB v Jablonci nad Nisou Janou Scheybalovou. Byla to velice vzdělaná a noblesní dáma, která nám tehdy poskytla velkou tvůrčí svobodu. Všechny tři zmiňované osobnosti mě naučily, jak jednat se zákazníkem a jak po technické stránce připravovat specifický mincovní reliéf.

Teď už se konečně mohu vrátit zpět k původní otázce. Sportovní tematika mě vždy bavila – ať už jako amatérského sportovce nebo sportovního fanouška, který sleduje úspěchy špičkových českých sportovců. Myslím si, že se do ní moc kolegů medailérů nehrne, protože je osobitá a těžká na výtvarné zpracování. Vytvořil jsem řadu medailí se sportovní tematikou a medaile pro Mistrovství světa v ledním hokeji 2004 patří k těm nejvýznamnějším. Na lícní straně jsem znázornil rozfázované pohyby hokejisty při střelbě a oficiální logo šampionátu. Rubová strana předkládá logo hokejové federace. Na dalších medailích se sportovní tematikou jsem se u figurálních kompozic snažil vytvořit dojem pohybu pomocí graficky-reliéfně řešených siločar a zjednodušení a nadsazení tvarů figur. Inspiroval jsem se uměleckým směrem futurismem. Vytvořil jsem řadu medailí pro Český hokejový svaz, Český fotbalový svaz a Český olympijský výbor. Vážím si i práce na medaili pro legendy české atletiky – Emila a Danu Zátopkovy.

Rok 2019 byl pro vás ve znamení válečnictví. Pracoval jste na dvou minisériích věnovaných událostem druhé světové války. První z nich připomněla monumentální vojenské operace, druhá byla věnována komornějším příběhům domácího odboje v protektorátu Čechy a Morava. Která série vám byla bližší? Preferujete dynamické akční výjevy, nebo klidnou symboliku?

Každá práce na zadaných tématech je zajímavá a něčím specifická. Stejné je vždy to, že si musíte poctivě najít obrazové podklady a základní informační data a vytvořit množství rychlých nápadových a kompozičních skic. Z nich potom uděláte výběr výtvarně nejzajímavějších a tematicky nejvýstižnějších. První zmíněná série mincí – Válečný rok 1944 – představuje téma nabízející velkou řadu podkladů, na kterých je možné stavět. Náročné bylo dobře anatomicky a výtvarně namodelovat figurální kompozice nebo přesvědčivě a věrně zpodobnit tehdejší válečnou techniku. Druhá válečná série – Příběhy domácího odboje – byla náročnější na hledání obecnějších symbolů, které by byly charakteristické a vypovídaly o tehdejších událostech. Obě sady vás nutí trochu odlišně výtvarně přemýšlet – a tím je to pro mě zajímavější a pestré. Mám rád pestrost zadání a témat. Podle mě není dobré jet jen v jedné linii a nechat se zaškatulkovat do jednoho okruhu témat.  Pestrá práce vás neomrzí a stimuluje.

Zatímco vaší medaili s motivem 80. narozenin Karla Gotta vévodí mistrovský portrét zpěváka doplněný smyslnou Lady Carneval, medaile věnovaná 30. výročí sametové revoluce předkládá panorama Hradčan a protesty na Václavském náměstí. Co nejraději modelujete? Portréty a figury, architekturu nebo třeba techniku?

Pamatuji si, jak mě jako studenta nadchly portréty, které jsem viděl u Jiřího Harcuby. Je to svátek dostat možnost pracovat na portrétní medaili. Figurální kompozice mě také baví – s chutí se perete s tím, abyste do malého prostoru mince zakomponovali a namodelovali vše, co potřebujete.  Modelování architektury a techniky je specifické – tyto dva okruhy témat nutí člověka k ostražité a pokorné modelaci, aby dojem prostoru a zobrazované techniky v reliéfu byl maximálně přesvědčivý. Budu se opakovat, ale pestrost mi vyhovuje.

Po medaili se sametovou revolucí jste u českých dějin zůstal a vytvořil jste výjimečnou Dukátovou řadu, která představila velké historické osobnosti. Dále jste navázal na tradici Svatováclavských dukátů a připravil trojici dukátových ražeb s patronem české země. Baví vás historie? Které období je vám nejbližší?

Říká se, že člověk by měl znát dějiny hlavně svého národa a mě už od školy historie zajímala. Každý výtvarník někdy s pokorou vycházel z odkazu předešlých generací výtvarných umělců. A to je přeci historie, která pomáhá budoucí tvorbě, která pak stojí na pevných základech, a každý by ji měl znát.  Z historie numismatiky je mi nejbližší české románské umění, kde se mi původní mince moc líbí svou kompoziční jednoduchostí, prostotou, a tím pádem monumentalitou.

S Českou mincovnou spolupracujete od roku 1995 a máte za sebou sport, válečnictví, dějiny, kulturu, … Existuje nějaké konkrétní téma, které by vám udělalo radost do budoucna?

Snad právě portréty významných osobností, které jsou asi vrcholem snažení a tvorby většiny medailérů, a abych si mohl některé osobnosti i vybrat. Kromě toho musím České mincovně poděkovat za příležitost a dlouhodobě dobrou spolupráci, při které jsem se mohl seznámit s velkou řadou významných osobností různých profesí. Budu mít radost, když budeme spolupracovat i nadále.

Od roku 1995 jste také pedagogem jablonecké vyšší odborné školy, kde vzděláváte mladé medailéry. Za těch pětadvacet let jste ovlivnil řadu výrazných osobností. Pozorujete nějaký trend – nějakou cestu, kterou se české medailérství ubírá?

Sleduji práci svých kolegů – i těch mladších. Když učím studenty, hodně často mě překvapí jejich pohled na problematiku reliéfu. Někteří z nich, kteří přicházejí na naši VOŠku, nemají takové zkušenosti s nízkým reliéfem, protože mají za sebou příbuzné a jiné výtvarné obory – například kamenosochařství, šperkařství, grafiku a sklářské obory. A právě tito studenti velmi často přinášejí nový pohled na mincovní reliéf, snaží se uplatnit nové materiály a technologie. Základem ale vždy zůstane pracovitost, píle a otevřenost novým věcem…

2020