Jan I. (1310-1346) byl synem lucemburského hraběte a pozdějšího římského císaře Jindřicha VII. (1308-1313). V roce 1310 mu byla spolu s rukou princezny Elišky Přemyslovny nabídnuta česká královská koruna. Tímto svazkem nastoupila na český trůn nová dynastie, za níž český stát dosáhl svého největšího historického významu a rozmachu. Jan se vzdal sice císařské koruny, nicméně neustále rozšiřoval územní základnu svého rodu a položil tak základy útvaru nazývaného země Koruny české. Pod vládou Jana I. se tak ocitly nejen rodové Lucembursko, Čechy a Morava, ale postupně také Chebsko, Horní Lužice, část slezských knížectví, državy v severní Itálii. Mladší syn Jan Jindřich měl sňatkem získat Tyroly a Korutany. V roce 1325 zavedl v Praze ražbu prvních českých zlatých mincí – florénů.