Novoražby Františka Josefa I.

Dáma v oblacích

František Josef I. usedl na rakouský trůn 2. prosince 1848 jako osmnáctiletý mladík. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci, neboť ve Vídni, která byla tou dobou pod revoluční vládou, nebylo pro habsburskou rodinu bezpečno.

V roce 1908, u příležitosti 60. výročí této události, pak vídeňská mincovna razila 100korunovou minci, která mezi sběrateli vešla ve známost jako „Dáma v oblacích“.

Autory mince, která patří k nejkrásnějším na světě, se stali Rudolf Neuberger a Rudolf Ferdinand Marschall. Ražba ze zlata o ryzosti 0,900 disponovala průměrem 37 mm a hmotností 33,875 g.

Rub zdobila již zmíněná dáma sedící v oblacích, která měla levou ruku opřenou o štít s rakouským orlem a v pravé ruce držela vavřínový věnec. Traduje se, že šlo o rakouskou divadelní herečku Kateřinu Schrattovou, jež byla milenkou Františka Josefa I. Panovníkova manželka Alžběta „Sisi“ Bavorská o tomto vztahu věděla a nebránila mu.

Výjev ozářený slunečními paprsky doplnily letopočty 1848–1908, nominální hodnota 100 COR. a latinský nápis DVODECIM LVSTRIS GLORIOSE PERACTIS (čili ŠEDESÁT LET SLAVNOSTNĚ ZAVRŠENO). Líc mince nesl portrét Františka Josefa I. obklopený opisem, který obsahoval výčet panovníkových titulů. Další latinský text v podobě panovníkova motta VIRIBVS VNITIS (čili SPOLEČNÝMI SILAMI) se objevil na hraně mince.

Kombinace atraktivního zpracování a nízkého emisního nákladu, který čítal pouhých 16 026 kusů, učinila z mince žádaný a vysoce ceněný sběratelský artikl.

Uherská korunovace Františka Josefa I.

Německá rodinná mincovna L. Ch. Lauer v Norimberku, působící mezi lety 1729 a 1924, razila miniatury rakouských i uherských mincí korunové měny všech nominálů s výjimkou dvoukoruny. To by mohlo znamenat, že miniatury vznikaly před rokem 1912, kdy započala ražba skutečných dvoukorun.

Miniatury byly raženy z mědi (1 a 2haléř), zinku (10 a 20haléř, 1 a 5koruna) a mosazi (10, 20 a 100koruna). Všechny měly jednotný průměr 13 mm.

Podle některých historiků je používali karbaníci. Jiní tvrdí, že šlo o školní pomůcku sloužící při výuce hospodaření s penězi. Do třetice existuje názor, že penízky byly určeny jako talisman do peřinky pro šťastný a bohatý život miminek.

Mezi miniaturami nechyběla 100koruna ražená u příležitosti 40. výročí korunovace Františka Josefa I. na uherského krále v Budapešti.

Dne 8. června 1867 se nechal František Josef I. korunovat v Matyášově chrámu v Budíně uherským králem, a tak potvrdil rakousko-uherské vyrovnání. V roce 1907 pak hornouherská mincovna Kremnica (maďarsky Körmöcbánya) razila na paměť této veliké události zlatou stokorunu.

Autory mince se značkou K B byli Josef Reisner (líc) a Carl Gerl (rub). Hmotnost mince o průměru 37 mm činila 33,875 g. Původní ražba, jejíž hladká hrana nesla text BIZALMAM AZ ŐSI ERÉNYBEN (čili DŮVĚŘUJI STAROBYLÉ CTNOSTI), čítala pouhých 10 897 kusů. Razilo se novou technologií, kdy reliéf byl matový a pozadí textů bylo téměř v zrcadlovém lesku.

Na minci je vyobrazena samotná korunovace – konkrétně moment pokládání Svatoštěpánské koruny na hlavu Františka Josefa I. arcibiskupem ostřihomským Jánem Šimorem v přítomnosti uherského magnáta.

Tato jedinečná mince je chloubou každé numismatické sbírky s tematikou korunové měny z let 1892–‍1916.