Stříbrná medaile České mincovny o hmotnosti deseti trojských uncí připomíná historicky největší bitvu svedenou na území českých zemí, která se odehrála u Hradce Králové.

V 19. století byla střední Evropa domovem Pruska a Rakouska – dvou dominantních mocností soupeřících o nadvládu nad celým regionem. Roku 1866 jejich dlouholeté neshody přerostly v otevřený konflikt a rozhořela se „válka Němců s Němci“. Prusové valící se přes hranice zatlačili rakouské síly až k Hradci Králové, kde 3. července došlo k rozhodující bitvě. Obě armády byly poměrně vyrovnané – pruská čítala 220 000, spojená rakousko-saská pak 215 000 mužů. Prusové nasadili moderní pušky zvané zadovky či jehlovky, rakouské straně pro změnu vydatně pomáhalo obávané dělostřelectvo. Pozornosti Rakušanů však unikla jedna pruská pěší divize – ta pronikla za jejich linie do lesa Svíb a navázala na sebe několik nepřátelských divizí, což pruské armádě umožnilo utajený přesun do rakouského týla. Protiútok Rakušanů byl neúspěšný a to, co zbylo z jejich armády, se dalo na ústup. Ztráty byly zdrcující, bitva byla prohraná a stejně tak i celá válka. Rakousko přišlo o území, ale také o ostavení velmoci a o možnost ovlivňovat dění v Německu, které bylo sjednoceno pod dohledem vítězného Pruska. Uherská politická scéna si na oslabeném Rakousku vymohla dualismus, ta česká si naopak výrazně pohoršila. Konflikt však nakonec paradoxně vedl ke sblížení obou znesvářených monarchií – sblížení, které je bok po boku zavedlo do první světové války.

Obě strany pamětní medaile, které jsou výtvarně propojené, zpracoval akademický sochař Michal Vitanovský. Averzu vévodí postavy rakouského a pruského pěšáka, které od sebe odděluje hluboký šrám. Zatímco oba muže jasně odlišují dobové uniformy, těla padlých pod jejich nohama jsou anonymní. „Bitva u Hradce Králové patří mezi ty, které jsou dobře známé nejen u nás, ale i v zahraničí. Důvodem jsou mimo jiné mimořádné počty nasazených vojáků a ovšem i adekvátně vysoké počty mrtvých,“ říká autor medaile. Reverzní strana je pak opět rozdělena šrámem, který tvoří překážku mezi erby Rakouska a Pruska. Dalším motivem reverzní strany jsou dvě palné zbraně – pruská zadovka a rakouská předovka. „Podle některých historiků bylo vítězství Pruska zapříčiněno právě moderními puškami. Starší rakouské pušky byly sice přesnější, ale jejich nabíjení bylo značně pomalejší. Rychlá kadence pruských pušek masakrovala složitě nabíjející rakouské pěšáky po stovkách,“ vysvětluje Michal Vitanovský, který je milovníkem a znalcem české historie.

Emisní náklad čítá pouhých 200 kusů stříbrných medailí.