Na první stříbrné medaili České mincovny z cyklu s názvem Kult osobnosti se objevuje kontroverzní postava Matky Terezy.

Matka Tereza je moderní ikonou, příkladem lidské dobroty, empatie a lásky. Byla činorodá, praktická a plně oddaná své věci – službě Kristovi prostřednictvím pomoci potřebným. Poté, co se jako mladá řeholnice ze zapadlého kouta východní Evropy dostala do ulic Kalkaty, začala pečovat o nemocné a umírající. Zakládala útulky, sirotčince, nemocnice a školy a její obrovské úsilí položilo základy nevídaného humanitárního díla. Její kongregace Misionářek lásky se rozšířila do těch nejzbídačenějších koutů planety. Svou prací inspirovala mnoho lidí, které přiměla k pomoci druhým a ke vzájemné vstřícnosti. Obyčejní i mocní lidé obdivovali její opravdovost a byli přitahováni pokojem, který z ní vyzařoval, přestože potají zápasila s náboženskými pochybnostmi. I když neměla osobní majetek ani politickou funkci, patřila k nejmocnějším ženám 20. století a již za života se stala legendou… Nositelka Nobelovy ceny za mír, která byla svatořečena, však měla i své temné stránky. Byla katolickou fundamentalistkou, která brojila proti rozvodům, antikoncepci a potratům, jež označovala za největší hrozbu pro pokoj ve světě. V jejích zařízeních bujel kult smrti a utrpení. Umírající živořili v otřesných hygienických podmínkách a trpěli bez utišujících prostředků, což je mělo přiblížit Kristu. „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší,“ nechala se slyšet žena, jejíž sestry vnucovaly umírajícím křest. Značné finanční prostředky, které kongregace neváhala přijímat i od diktátorských režimů, zmizely neznámo kam…

Averzní strana medaile, která je dílem akademického sochaře Jiřího Dostála, předkládá portrét modlící se Matky Terezy doplněný jejím jménem a životními daty v angličtině. Reverzní straně pak vévodí citát, který je řeholnici přisuzován, zapsaný v její rodné albánštině – UNË JAM VETËM NJË LAPS I VOGËL NË DORËN E ZOTIT – čili Jsem jen malou tužkou v ruce Boží. Civilní jméno Matky Terezy znělo Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, a doplňkovým motivem reverzu je proto ještě slovo GONXHE, které obklopuje nerozkvetlou květinu a které v albánštině znamená Poupátko.

Součástí každé medaile je speciální příloha, která nabízí objektivní pohled na Matku Terezu očima historika Pavla Kosatíka.