Hlavním hrdinou druhé stříbrné medaile České mincovny z cyklu Příběhy naší historie je němý svědek československého 20. století – jezdecký pomník svatého Václava stojící na Václavském náměstí.

Původní barokní plastika, která dala pražskému náměstí jméno, byla v roce 1879 přenesena na Vyšehrad. Poté byla vypsána soutěž na vytvoření nové jezdecké sochy, která by se stala důstojnou součástí vstupu do budovy Národního muzea. V roce 1894 se jí zúčastnilo osm sochařů a po vášnivých diskuzích byl nakonec vybrán návrh Josefa Václava Myslbeka, který světci přisoudil netradiční podobu bojovníka. Představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství se při tvorbě inspiroval svatováclavským pokladem – přilbicí, mečem a drátěnou košilí, jejichž historický význam si v ničem nezadá s českými korunovačními klenoty. Práce na pomníku trvaly řadu let a veřejnosti byl odhalen, ač ne zcela dokončený, roku 1913. Záhy se socha svatého Václava stala pomyslným středem země, který byl dějištěm těch nejvýznamnějších převratných událostí. Právě zde bylo roku 1918 – před rovnými 100 lety – vyhlášeno Československo, zde se totalitní režimy chápaly moci a zde národ vyjadřoval své odhodlání bojovat za pravdu a spravedlnost.

Averzní strana pamětní medaile, která pochází z ateliéru nadaného medailéra MgA. Martina Daška, náleží jezdeckému pomníku, který kromě svatého Václava oslavuje ještě další české patrony. Tento ikonický výjev obklopuje úryvek z nápisu na podstavci pomníku „SVATÝ VÁCLAVE, NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM“. Reverzní strana medaile pak předkládá pohled na sochaře pracujícího na plastice v nadživotní velikosti. Kompozici reverzu dotváří opis složený ze jména JOSEF VÁCLAV MYSLBEK a letopočtů 1894–1925, mezi nimiž pomník vznikal.

Součástí každé stříbrné medaile je speciální certifikát pravosti, který vypráví příběh monumentálního díla.