Prostřednictvím stříbrných medailí České mincovny připomíná Michal Vitanovský osudy slavných rytířských řádů. Tento akademický sochař je tím nejpovolanějším – sám je totiž držitelem Záslužného kříže Božího hrobu a Maltézského záslužného řádu. Čtvrtou emisi věnoval Řádu německých rytířů.

Léta Páně 1190, za třetí křížové výpravy, kupci z Brém a Lübecku založili polní špitál v obléhaném Akkonu. Zdejší bratrstvo, které pečovalo o nemocné křesťanské poutníky, pak podporovali němečtí velmoži i sám papež, který ho pověřil bojem proti pohanům. Tak se po vzoru templářů a johanitů zrodil Řád německých rytířů. Jeho členové se podíleli na tažení ve Svaté zemi, ale pověst obávaných válečníků – bojovných, pevné kázně a zcela oddaných Bohu – získali až později. Když křesťanské státy na Blízkém východě padly a křižáci se museli stáhnout, němečtí rytíři začali odpovídat na výzvy evropských panovníků. Ti je zvali do svých držav, aby jim pomohli v boji proti jinověrcům. Nejprve se vypravili do Sedmihradska s cílem chránit východní hranici uherského království před útoky kočovných Kumánů. V boji byli úspěšní, ale zároveň se projevily jejich nemalé ambice, když se bráněné území pokusili uzurpovat pro sebe. Přestože je uherský král za tuto troufalost vyhnal, vzápětí byli povoláni do Polska. Zde se Řád německých rytířů postavil pohanským pobaltským kmenům – zejména Prusům, kteří při svých nájezdech nebrali ohled ani na kostely a kláštery. Spojil se s Řádem mečových rytířů a Prusko navzdory silnému odporu zcela opanoval. Ve strategické oblasti, která se nacházela v blízkosti Baltského moře a jeho obchodních tras, pak vznikl mocný, dobře organizovaný a hospodářsky prosperující stát Německého řádu. Následovaly výpady do dnešního Lotyšska, Estonska, Litvy a pravoslavných ruských knížectví. Řád se těšil přízni západní Evropy a na jeho území proudily zástupy osadníků, kteří Pobaltí postupně germanizovali. Členy řádu se přitom nestávali jenom Němci a šlechtici. Německým rytířem se mohl stát takřka kdokoli, kdo pocházel z německých zemí nebo ovládal německý jazyk. Služba řádu navíc mohla být i dočasná, což pro mnohé západní šlechtice představovalo jedinečnou příležitost, jak získat bojové zkušenosti či válečnou kořist…

Averzní straně medaile dominuje řádový znak s černým křížem v bílém poli, který je tvořen barevným smaltem. Figurální výjev připomíná potvrzení Řádu německých rytířů papežem. „Datum založení řádu nelze exaktně stanovit. Nabízí se několik letopočtů – například rok 1191, kdy řád potvrdil papež Klement III., schopný politik a jeden z inspirátorů třetí křížové výpravy. Posvěcení řádu Klementem III. v roce jeho vlastní smrti pozvedlo německé rytíře mezi elitu křižáckých bojovníků,“ vysvětluje akademický sochař Michal Vitanovský. Reverzní strana pak předkládá postavu bojovníka z Řádu německých rytířů a pohled na město Akkon. „Akkon byl osudovým místem řádu. V tomto přístavním městě se začaly psát jeho dějiny a zároveň zde skončila éra křižáckých států na Blízkém východě. Při závěrečné obraně Akkonu roku 1291 do jednoho padli všichni němečtí rytíři, kteří ho hájili,“ dodává autor medaile. Reliéf je zvýrazněný patinou.

Součástí emise je speciální příloha, která vám slovy Michala Vitanovského představí rytířský řád i jednotlivé detaily medaile.