Německá rodinná mincovna L. Ch. Lauer v Norimberku, působící mezi lety 1729 a 1924, razila miniatury rakouských i uherských mincí korunové měny všech nominálů s výjimkou dvoukoruny. To by mohlo znamenat, že miniatury vznikaly před rokem 1912, kdy započala ražba skutečných dvoukorun.

Miniatury byly raženy z mědi (1 a 2haléř), zinku (10 a 20haléř, 1 a 5koruna) a mosazi (10, 20 a 100koruna). Všechny měly jednotný průměr 13 mm.

Podle některých historiků je používali karbaníci. Jiní tvrdí, že šlo o školní pomůcku sloužící při výuce hospodaření s penězi. Do třetice existuje názor, že penízky byly určeny jako talisman do peřinky pro šťastný a bohatý život miminek.

Mezi miniaturami nechyběla 100koruna ražená u příležitosti 40. výročí korunovace Františka Josefa I. na uherského krále v Budapešti.

Dne 8. června 1867 se nechal František Josef I. korunovat v Matyášově chrámu v Budíně uherským králem, a tak potvrdil rakousko-uherské vyrovnání. V roce 1907 pak hornouherská mincovna Kremnica (maďarsky Körmöcbánya) razila na paměť této veliké události zlatou stokorunu.

Autory mince se značkou K B byli Josef Reisner (líc) a Carl Gerl (rub). Hmotnost mince o průměru 37 mm činila 33,875 g. Původní ražba, jejíž hladká hrana nesla text BIZALMAM AZ ŐSI ERÉNYBEN (čili DŮVĚŘUJI STAROBYLÉ CTNOSTI), čítala pouhých 10 897 kusů. Razilo se novou technologií, kdy reliéf byl matový a pozadí textů bylo téměř v zrcadlovém lesku.

Na minci je vyobrazena samotná korunovace – konkrétně moment pokládání Svatoštěpánské koruny na hlavu Františka Josefa I. arcibiskupem ostřihomským Jánem Šimorem v přítomnosti uherského magnáta.

Tato jedinečná mince je chloubou každé numismatické sbírky s tematikou korunové měny z let 1892–‍1916.

Česká mincovna