Ve druhé emisi ze série Příběhy naší historie se prolíná desáté století se stoletím dvacátým. Čtvrtuncová zlatá medaile České mincovny je totiž věnována svatému Václavovi v jedinečném podání J. V. Myslbeka.

Příběh o tom, jak byl přemyslovský kníže Václav zrazen a zavražděn svým bratrem Boleslavem, se stal nedílnou součástí naší národní identity a je předáván z generace na generaci již po tisíc let. Tragická smrt dala vzniknout řadě legend, díky nimž se Václav stal jedním z nejoblíbenějších svatých, patronem české země a jediným českým světcem, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře římskokatolické církve. Není proto divu, že mu napříč historií vzdalo hold množství uměleckých děl, a to přesto, že jeho podoba je zahalena rouškou tajemství. Nejstarší Václavova socha pochází z časů Karla IV., který byl jeho velkým obdivovatelem, a nachází se v Chrámu svatého Víta. Tou nejproslulejší je však bezpochyby jezdecký pomník stojící na Václavském náměstí. Dílo zakladatele novodobého českého sochařství Josefa Václava Myslbeka se stalo němým svědkem bouřlivých událostí dvacátého století. Zde byla před rovnými 100 lety vyhlášena republika, zde se komunisté chopili moci a zde jsme si opět vymohli demokracii. I v dnešních pokojných časech je socha místem setkávání – manifestací, oslav, ale také soukromých schůzek, které se tradičně odehrávají „pod ocasem“.

Zkušený medailér MgA. Martin Dašek věnoval averzní stranu medaile celkovému pohledu na slavný památník a úryvku z klasického výroku „SVATÝ VÁCLAVE, NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM“. Reverzní strana medaile pak patří výjevu z doby, kdy socha v nadživotní velikosti teprve vznikala. Kompozici reverzu dotváří opis složený ze jména JOSEF VÁCLAV MYSLBEK a letopočtů 1894–1925, mezi nimiž se na soše pracovalo.

Součástí každého z pouhých 100 kusů zlatých čtvrtuncových medailí je speciální certifikát pravosti.