Neobjevený ostrov Niue

Od roku 2011 se na ražbách České mincovny setkáváte s exotickým slůvkem »Niue«. S největší pravděpodobností víte, že jde o jméno ostrovního státu, který nám poskytuje licenci k vydávání pamětních a investičních mincí. Nejspíš ale netušíte, jak se na něm žije. Zjistil to pro vás slavný český dobrodruh Jiří Kolbaba, který navštívil přes 130 zemí na všech sedmi světadílech:

Když jsem se v deníku mého oblíbeného mořeplavce Jamese Cooka dočetl o záhadném »Ostrově divochů«, na který se mu nepovedlo vstoupit, měl jsem před sebou krásný cíl. Nastal však problém. Žádný ostrov, ostrůvek nebo jen odlivový korál v Pacifiku takové jméno nemá. Později se mi podařilo tuto neznámou pevninu identifikovat. »Cookův« ostrov dnes nese jméno Niue (čti Njuej). Dobře – tedy existuje. Ale jak je velký? Létají tam letadla? Plují tam lodě? Je obydlený?

Pátrání nakonec přineslo úspěch. Niue je 259 km² velký nezávislý stát volně přidružený k Novému Zélandu. Neobjevený, ekologicky nezničený, tajuplný, … – takto o ostrově hovoří prospekty novozélandských cestovních kanceláří.

Na korálový ostrov mě dopravila – v rámci mé tříměsíční pacifické expedice v roce 2006 – lokální letecká společnost Polynesian Airlines. Moc jsem se těšil. Na ranveji skromného letiště Hanan jsem si oddychl. Byl jsem na místě! Následovalo rychlé odbavení (byl jsem jediný návštěvník!) a ochotní domorodci už mě vezli k doporučenému guesthouse. Za chvíli se ale vrátili, že mají pro vzácného hosta lepší tip. A skutečně. Milá majitelka hotýlku mi na můj pobyt přenechala celý rozlehlý dům. Hned druhý den jsem si půjčil nezbytné auto (neexistuje zde žádná veřejná doprava!) a po chvíli mi usměvavý majitel obchodu prodával něco jídla a pití »na sekeru«: „To je v pohodě. Zítra, až si vyměníš, mi to přijdeš zaplatit…“ Tak tohle že jsou potomci krvelačných divochů? Moje objevitelská cesta po tajemném ostrově začala víc než skvěle.

»Polynéská skála« – tak se často nazývá izolovaný ostrov vzdálený 600 km od Samoy i Tongy a 2400 km od Nového Zélandu. Leží východně od datové hranice a časový posun k Česku je minus 12 hodin. To znamená, že když my máme půlnoc, zde zasedají k obědu.

Dramaticky členěný ostrov vznikl tak, že mocný korál byl pohyby mořského dna vynesen nad hladinu. V průběhu staletí se na něm uchytila vegetace a sporý život. Lidé se objevili neznámo kdy. Předpokládá se, že připluli na kánoích z Tongy, Samoy a Cookových ostrovů.

James Cook, kvůli kterému jsem vlastně přijel, sem připlul v roce 1774. Třikrát se pokoušel vstoupit na pevninu a třikrát byl domorodci odehnán. Byli rozezlení a navíc měli na ústech a rukou krev. Tak to Cook uvedl v lodním deníku. Pevninu zakreslil, pojmenoval ji »Ostrov divochů« a odplul. Až později se vysvětlilo, jak to vlastně bylo. Zdejší mytologie hovořila o tom, že jednou připluje bílý člověk a zemi si přivlastní (jak vizionářské!). Domorodci tedy raději každého preventivně odehnali. A ta krvavá ústa? To nebyla krev, ale speciální místní odrůda rudého banánu – futi hulahula. Lest slavila úspěch pouze do roku 1846. To sem připluli misionáři z LMS (London Missionary Society) a ostrov, podobně jako celou Samou, výrazně křesťansky ovlivnili. Od roku 1974 se Niueané těší nezávislosti v rámci britského Společenství národů. Jsou ve volném svazku s Novým Zélandem, takže vlastní »kiwipas«.

Já měl na této tříměsíční pacifické expedici s pasem opakované problémy. Pas České republiky byl ve vzdálené cizině neznámý dokument někde z meziplanetárního prostoru. Nejprve jej vždy někam odnesli, pak se chodili postupně dívat, zda mám oči, nos, uši a tak. Dlouho se radili, telefonovali a nakonec se nad mimozemšťanem blahosklonně slitovali.

Jestliže jsem se před časem nechal unést a pěl pochvalné ódy na samojský ostrov Savai'i, tak Niue si zaslouží přinejmenším symfonii. Něco tak úžasného jsem snad ještě neviděl. Tady ta vegetace nevyrůstá ze ztuhlé lávy, ale z vysokých vrstev prastarého korálu, jenž v dávných dobách vystoupil z oceánu. Již Cook psal v lodním deníku, že po obvodu ostrova jsou četné malé zálivy, jeskyně, kamenné mosty a bizarní útvary. Ne nadarmo se ostrovu přezdívá »skála«.

Počasí mě zklamalo. Silný liják střídal lehčí spršku a jen sporadicky se objevovaly toužebně očekávané paprsky slunce. Vše ostatní mě už ale nadchlo. Fantastické skalnaté útvary tvořené ostrým rezavým korálem. Erodovaná pobřeží, do kterých hlučně buší vysoké zpěněné vlny. Neuvěřitelné množství dechberoucích jeskyní s mnoha barevnými stalaktity a stalagmity. Zčernalé vápencové formace, ze kterých jde až strach. Inferno v pacifickém ráji!

Prolézal jsem úzkými štěrbinami a žasnul nad tou sugestivní krásou. Dokonce jsem si sám se sebou povídal. Takový prožitek přece musíte s někým sdílet. Nechat se unést – to je to pravé. V tomto prostředí to ale má své meze. Na každém kroku hrozí velké nebezpečí úrazu, což by při odlehlosti mnoha míst mohlo skončit tragicky. Mokrý vápenec klouže, zvětralý korál je velmi ostrý a může se nečekaně propadnout. V pobřežní jeskyni hrozí uvěznění přílivem.

Naštěstí všechno dobře dopadlo. Stihl jsem noční přelet na Nový Zéland. Zavazadla z Niue měla o několik kilogramů více. To vše byla voda, která se vpila do každé nitky mého oblečení, bot a vybavení. Sladká voda z nebe a slaná z rozbouřeného Pacifiku. Těch protipólů jsem vnímal víc. Prožil jsem radost i strach. Viděl jsem přírodu krásnou i děsivě nebezpečnou. Byl jsem mezi příjemnými lidmi, a přitom strašně sám. Byl jsem šťastný, že jsem zde mohl být, a současně smutný, že musím odletět. Ale takový už je život. Ten cestovatelský není jiný – je možná jen více akční, dobrodružný a naplněný. To se mi na něm líbí…

Jiří Kolbaba

www.theworld.cz

Víte, že…

Úředními jazyky ostrova Niue jsou angličtina a niueština. Tichomořskou řeč najdete ve státním znaku, který se objevuje na averzní straně vybraných mincí České mincovny. Frázi „Atua, Niue Tukulagi“ lze přeložit jako „Bože, Niue na věčné časy“. Ve znaku se dále objevují symboly, které reprezentují ostrovní přírodu a kulturu. Jsou mezi nimi i dvě zkřížené zbraně. »Katoua« je dřevěná palice, která svou hranou dokáže rozpoltit lebku. V minulosti sloužila domorodcům v boji a dnes je rituálním předmětem.

Na pamětních mincích České mincovny se v roce 2020 představil i James Cook, který ostrov Niue objevil pro západní svět. Ve zlatě a stříbře pak byla zvěčněna celá řada dalších cestovatelů – mořeplavci Fernão de Magalhães, Vasco da Gama, Leif Eriksson, Kryštof Kolumbus a Amerigo Vespucci či polárníci Robert Peary, Roald Amundsen a Robert Falcon Scott. Proto podporujeme Jiřího Kolbabu, jehož domovem je celý širý svět. O své cestovatelské zkušenosti se neváhá podělit – na jeho poutavých besedách se milovníci cestování seznamují s krásami panenské přírody i exotickými tvářemi domorodců.