Vynálezci tolaru nehráli vždy fér!

Franz Graf Schlik von Bassano und Weiskirchen, zdroj Pexels.com

Z obyčejných měšťanů to dotáhli až na hrabata a bohatli vždy tak trochu na hraně zákona. Světu ale dali minci, bez které by dnes neexistovaly ani slavné dolary.

První zmínky o rodině Schliků bychom našli už ve 14. století, dokud se ale chebskému obchodníkovi s textilem o století později nenarodil syn Kašpar, nebylo příliš o čem hovořit.

Kašpar Schlik byl ale z jiného těsta než jeho předkové. Na univerzitě v Boloni získal titul doktora práv a poté dostal místo na dvoře Zikmunda Lucemburského. Nejdřív pracoval jako jeho sekretář. Pak ho Zikmund povýšil do panského stavu, což otevřelo Kašparovi další kariérní možnosti, kterých okamžitě využil: Postupně se stal pronotářem, poté vicekancléřem a v roce 1433 i říšským kancléřem.

Nepřehlédněte: Sběratel nebo investor?

Díky svému postavení se významně zasloužil o přijetí Zikmunda za českého krále, které, jak si možná pamatujete z dějepisu, komplikovali husité; Kašpar navíc vytvářel spojnici mezi českým a říšským prostředím i v pohusitské době. To všechno mu přineslo nejen povýšení do šlechtického stavu a hraběcí titul, ale také až pohádkové bohatství, které spočívalo především v pozemcích a nemovitostech.

Dodnes se neví, jestli všechny majetky získal legálně

Kašparova pověstná cílevědomost ale možná sem tam překročila pomyslnou hranici zákona. Jako říšský kancléř měl například přístup k panovníkově pečeti a podle všeho ji použil těsně před Zikmundovou smrtí, po níž pečetidlo komisionálně zničili. Označil s ní několik prázdných pergamenů a vyrobil si tak bianco „originály“ panovnických listin.

Asi netřeba říkat, že jeho rodina tyto pergameny střežila jako nejcennější poklad. Kašpar navíc jako právník a kancléř dobře věděl, jaké náležitosti musejí majetkové listiny mít. Od originálů je tak nebylo prostě a jednoduše možné rozeznat.

Celá záležitost samozřejmě vedla k mnoha neshodám s ostatními šlechtici; Schlikové kvůli majetkovým sporům dokonce vedli se dvěma stavy domácí válku. Úplně jasné, která z majetkových práv Schliků byla pravá a která ne, ale vlastně není dodnes.

Povolení k těžbě? Ale prosím vás…

Mezi rozsáhlé majetky rodu patřilo i ostrovské panství, které po svém otci Kašparovi přebral v roce 1516 jeho syn Štěpán. Ten podnikavost rozhodně zdědil po otci, do vínku ale dostal taky pořádnou dávku štěstí – však se také narodil na Štědrý den.

Ještě téhož roku, kdy Štěpán pozemky okolo Ostrova nad Ohří získal, na nich objevili bohatá ložiska stříbrné rudy. Tedy, ono se stříbro na území dnešního Jáchymova sice objevilo už v roce 1512, ale podle zemských zákonů patřily všechny drahé kovy v podzemí panovníkovi a těžit je bylo povoleno jen s jeho výslovným souhlasem a samozřejmě podmínkou, že z bohatství dostal svůj podíl. A Schlikové právo těžby neměli.

Dokumenty z Jáchymova shořely… hned několikrát.

Vidina enormních zisků ale dokáže zázraky; Schlikové proto získali investory ze Saska, kteří dodali kromě vstupní investice i potřebnou technologii a pracovní sílu a byznys se mohl rozjet. V napůl utajeném a zcela nelegálním systému fungovaly jáchymovské doly prvních několik let. Česká stavovská obec s tím ale nebyla schopná nic udělat. Jediný problém pro Schliky představoval fakt, že se hutní stříbro nesmělo vyvážet, nebylo-li ve formě mincí

Ty se v Jáchymově samozřejmě razit začaly. A ne ledajaké: Vznikl tu legendární stříbrný tolar, který se rozšířil po celé Evropě i do Ameriky, kde podle něj pojmenovali své dolary. Počátky jáchymovského mincování ale bohužel už navždy zůstanou zahalené v dýmu nesčetných požárů mincovny a přilehlé radnice, které spolykaly většinu úředních spisů a záznamů z tehdejší doby. Kolují o něm ovšem mnohé zajímavé zvěsti, kterým se vzhledem k rodinné historii Schliků a jejich postoji k dilematu „bohatství versus dodržování zákona“ celkem snadno věří. Například, že Schlikové mincovali a mince vyváželi už dva roky před tím, než na ražbu získali oficiální povolení.